Od věků platná zásada, že není dobrého myslivce bez dobrého psa, platí stále a bude platit i v budoucnu. Myslivec si pořizuje psa z mnoha důvodů. Jedním z nich je ohled k postřelené zvěři, která často dlouhé dny hyne v bolestech, hlady, žízní a úzkostí. A právě lovečtí psi jsou nepostradatelnými pomocníky při dohledávání raněné zvěře.
Většina myslivců se snaží opatřit si dobrého psa. U takového psa
se předpokládají kvalitní vrozené vlastnosti, jako je jemný nos (prozrazuje se navětřením zvěře na velké vzdálenosti a jistým sledováním postřelené zvěře), temperament a pracovní ochota (projevuje se v rychlém a vytrvalém hledánízvěře), nebo tvrdost a vrozená ostrost (pes se nezalekne ani studené vody, ani křoví, ani škodné). To jsou vlastnosti dané psovi do vínku při narození
a přenášené od předků na potomky.
Druhým předpokladem dobrého psa jsou vlastnosti, které člověk psovi vštípil výchovou a výcvikem. Sem patří poslušnost, spolehlivé přinášení, klid před zvěří a po ráně, rozvaha a jistota ve stopování, hlášení atd. Tyto vlastnosti odporují přirozeným pudům psa, jsou ale nezbytné k tomu, aby vrozené vlastnosti bylo možno zužitkovat v zájmu myslivosti. Na zkouškách loveckých psů pak může dobrý cvičitel ukázat svoje umění a zdatnost a porovnat se s jinými.