Ahoj,

jmenuji se Lukáš VORÁČ,

datum narození 23.4.1995,



bydlím ve Vyškově u Brna,

mým koníčkem je rybaření,ježdění na kole, rugby a hlavně všechno co se přírody týče,

můj hudební styl vlastně moc ani není,poslouchám skoro úplně všechno až na dechovky teda,

nejradši mám segedínský guláš,

kamarádi mi říkají ori..tak to už by bylo asi všechno co byste o mě mohli vědět..
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 
 

Los evropský

Vytvořeno Pá 17. duben 2009, 19:46:09 CEST | Poslední změna Pá 17. duben 2009, 19:47:20 CEST
Los evropský není stálým členem naší fauny, nepatří ani mezi zvěř vyjmenovanou naším zákonem, ale v posledním desetiletí k nám občas zavítá, většinou z Polska, a tak je třeba podat o něm alespoň stručnou informaci.

Los evropský patří do řádu sudokopytníků, podřádu přežvýkavců, čeledi jelenovitých, podčeledi jelenů, rodu los (Alces). V Čechách žil ještě ve čtrnáctém století, ale pak začal rychle ubývat. Oblast jeho výskytu začíná v Polsku a zabírá území všech evropských severských zemí, území Sibiře a lesnaté části Asie až po severní stromovou hranici.

Los je nejmohutnější evropské zvíře žijící divoce. Jeho tělo je dlouhé 200 až 290 cm a kelka asi 10 cm. Samci jsou v kohoutku vysocí 180 až 210 cm a váží 320 až 450 kg, samice jsou vysoké 150 až 170 cm a jejich váha se pohybuje od 275 do 375 kg. Los je poměrně krátký, ale vysoký, má širokou hruď a v partii kohoutku skoro hrb. Zajímavé jsou jeho spárky. Jsou poměrně úzké, hluboce rozeklané a spojené roztažitelnou kožní blanou, která umožňuje tomuto těžkému zvířeti pohyb na bažinaté půdě severských oblastí. Typická pro losa je také jeho hlava, sedící na silném a mocném krku. Je protáhlá, v partii světel jakoby zúžená. Tlama je dlouhá, na konci vyvýšená, velmi široká a na konci jakoby uťatá. Jejím typickým znakem je chrupavčitý nos a přečnívající silný, velmi pohyblivý a srstí pokrytý horní pysk s velkými nosními otvory. Nosní kosti jsou zakrnělé. Los má poměrně malá světla, hluboko zasazená do očních důlků. Také mohutná hříva, pokrývající krk a přední stranu prsou, je pro losa typická. Celkové zbarvení je tmavohnědé, s bělavě šedými končetinami. Mládě nemá bílé skvrny, je jednobarevně červenohnědé.

Parohy dospělého losa jsou tvořeny krátkými lodyhami (bidly), které nesou velmi široké a vysoké lopaty tvaru protáhlého trojúhelníku. Lopaty mají výčnělky, prsty. Tvar lopat je velmi proměnlivý. Na tabuli je znázorněno poměrně mladé nevyvinuté losí paroží. Nejsilnější losí paroží hodnocené na I. světové výstavě myslivosti a rybářství v roce 1971 v Budapešti pocházelo ze Sovětského svazu; získalo přes 415 CIC bodů a přestavuje světový rekord. Toto paroží mělo rozlohu přesahující 132 cm, lopaty 118 a 119 cm dlouhé a přes 33 a 35 cm široké a 3é výsad, prstů.

Tvorba a růst losích parohů je dosti složitým procesem. V září prvního kalendářního roku vyrostou samčímu mláděti pučnice. Jsou ve formě paliček. V květnu druhého kalendářního roku začíná růst první paroží. Má většinou tvar špičáka, ale může to být rovnou vidlák nebo šesterák. První paroží bývá vytloukáno v září a shazováno v březnu třetího kalendářního roku. Druhé paroží vyrůstá ve formě vidláka nebo šesteráka, je vytloukáno v srpnu a shazováno v březnu. To jsou termíny, které se budou opakovat i později. Na třetím paroží se začínají vytvářet již lopaty, a to tak, že se přední a zadní vidlice lopatovitě rozšiřují a spojují. Lopaty se rok od roku rozšiřují a prodlužují. Někteří losi však lopaty nevytvářejí. Je to projev určitého zakolísání či odchylky ve vývoji druhu, který se dodnes prosazuje. Paroží těchto losů, které nazýváme bidlovitým, může zůstat na stupni vidlic nebo se může ještě dál větvit. Avšak více než dvanáct výsad nemívají. Tento nežádoucí typ losů se projevuje již v době třetího paroží, které by mělo mít náznak tvorby lopat.

Chrup losa má vzorec (0 0 6)/(3 1 6). V trvalém chrupu je tudíž 32 zubů. Výměna zubů začíná kolem 7. měsíce věku a je ukončena v 15. Až 16. měsíci života. Nejvhodnější životní prostředí losů jsou rozsáhlé lesy prostoupené jezery, rašeliništi a močály. Žije však i v severské tundře, pokud na ní rostou listnaté stromy, které mohou poskytnout losu základní obživu. Vyhledává hlavně tzv. měkké listnáče, jako vrby a topoly, ale i břízy, olše a jasany, různé keře a vřes. Nízkou trávu nebere, protože ji nemůže horním pyskem uchopit. Los vypadá sice těžkopádně, ale pohybuje se velmi rychle a je velmi vytrvalý. Jen skoky mu nejdou. Znamenitě a vytrvale plave a rád vstupuje do vody. Ze smyslů bývá nejvyvinutější čich. Výborný je i sluch, zrak je horší.

Říje losů probíhá podle geografické polohy od srpna do října. Trvá asi čtyři týdny. Hlas říjného losa je méně melodický než hlas jelena, připomíná spíše hlas daňka, avšak s hlubšími tóny. Samci svádějí o samice urputné souboje a vydávají se za nimi na dlouhé cesty. Losice je březí 35 až 38 neděl a ke konci dubna nebo na začátku května vrhá mláďata. Poprvé pouze jedno, v dalších vrzích zpravidla dvě. Mláďata měří při narození kolem 70 cm v kohoutku a jsou asi 80 cm dlouhá. Plné výšky dosahují až v 6. roce života. Ve stáří dvou a půl roku jsou losi pohlavně dospělí. Matka se velmi pečlivě stará o potomky a velmi urputně a úspěšně je brání. Přirození nepřátelé losů jsou především vlci, pak rysy, medvědi a rosomáci.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one