Ahoj,

jmenuji se Lukáš VORÁČ,

datum narození 23.4.1995,



bydlím ve Vyškově u Brna,

mým koníčkem je rybaření,ježdění na kole, rugby a hlavně všechno co se přírody týče,

můj hudební styl vlastně moc ani není,poslouchám skoro úplně všechno až na dechovky teda,

nejradši mám segedínský guláš,

kamarádi mi říkají ori..tak to už by bylo asi všechno co byste o mě mohli vědět..
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 
 

Jelenec viržinský

Vytvořeno Pá 17. duben 2009, 18:54:21 CEST | Poslední změna Pá 17. duben 2009, 18:57:05 CEST
Zoologické zařazení tohoto dalšího vzácného druhu spárkaté zvěře je toto: řád sudokopytníků, podřád přežvýkavců, čeleď jelenovití, podčeleď jeleni, rod jelenec (Odocoileus), druh jelenec viržinský – Odocoileus vrginianus.

Jelenci patří do prastaré skupiny parohatých, žijících nepřetržitě od oligocenu. Jejich pravlastí je severní Amerika. Odtamtud se postupně rozšířili do střední a jižní Ameriky. V minulém století byli vysazeni také na Novém Zélandu a v Evropě, nejdříve v Anglii. K úspěšné aklimatizaci této zvěře v Evropě však došlo až v roce 1934, a to ve Finsku. V současné době existují evropské chovy jelence viržinského ve volnou pouze tam u nás.

V Československu byly první pokusy s aklimatizací jelence viržinského uskutečněny v roce 1890, kdy bylo vysazeno 6 kusů této zvěře původem z Kanady do obory na Dobříši. Po zrušení dobříšských obor byly jelenci vypuštěny do volna. V roce 1936 činil stav jelenců 240 kusů. V současné době se vyskytuje jelenec viržinský převážně ve volných honitbách Středočeského kraje, a to v obvodech lesních závodů Dobříš, Příbram, Rožmitál a Hořovice.

V posledních několika letech byly uvedeny ve statistických záznamech z českých zemí tyto údaje o stavech a úlovcích jelence viržinského: V roce 1967 98 a 9 kusů, v roce 1968 108 a 10 kusů, v roce 1969 124 a 21 kusů, v roce 1970 89 a 18 kusů, v roce 1971 63 a 20 kusů. Zdá se však, že stavy byly vyšší, než se uvádělo. Místní odborníci to potvrzují.

Jelenec viržinský je útlý, má dlouhý krk a dlouhou hlavu. V kohoutku měří mezi 90 až 105 cm, v těle je dlouhý 130 až 150 cm, slecha jsou vysoká 15 cm a kelka je dlouhá až 30 cm. Jeleni jsou v letní době stejnoměrně žlutočervení, na hřbetě tmavší, v bocích světlejší. Zimní srst je spíše šedohnědá, asi jako srst srnčí zvěře. Čistě bílé je zbarvena spodní strana dolní čelisti, hrdlo, vnitřní strany běhů, břicho a typická skvrna v dolním koutku slecha. Kelka je nahoře tmavohnědá s černým tónem, po stranách a dole jasně bílá. Při úprku míří kelka kolmo vzhůru a zvětšuje tak podstatně bílou „varovnou“ plochu obřitku. Hlava bývá obyčejně tmavší než ostatní tělo, brada je ozdobena příčným černým páskem. Mláďata jsou tmavohnědá, bíle ne žlutobíle skvrněná.

Chrup jelence postrádá horní špičáky, tedy má 32 zubů; vzorec je (0 1 6)/(3 1 6). Říje probíhá převážně v listopadu, někdy ještě v prosinci, a to za tvrdých soubojů. Starší jeleni říjí dříve než mladší zvěř. Laň je plná 26 až 28 týdnů, klade v květnu až v červnu. Poprvé většinou jedno mládě, později zpravidla dvě, někdy tři a čtyři mláďata. Matka se stará o mláďata pečlivě, kojí je však jen asi 2 měsíce. Tato zvěř dospívá pohlavně zpravidla po jednom a půl roce, někdy však již po tři čtvrti roce života.

Jelenci jsou společenští; mimo období říje se shlukují do početných tlup. Mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch; zrak je poněkud slabší. Tvrdí se, že potřebují nutně vodu a že mají ve velké oblibě sůl. Jsou velmi dobrými plavci a do vody vstupují dobrovolně, aby se chránili před hmyzem. Jejich úprk a skoky přes překážky nebo volná místa působí velmi elegantně a půvabně.

Zvěřina jelence viržinského je velmi chutná, jemná, se zvláštní kořeněnou příchutí.

Paroží jelenců se nám zdá být trochu cizokrajné. Nejtypičtějším znakem jeho stavby je obloukovité zakřivení hlavních lodyh dopředu, přičemž výsady vyrůstají z takto vytvořeného oblouku vzhůru. Naši jelenci mívají nejvýš 10 výsad, jelenci ve své původní vlasti až 14. Paroží – nosí je pouze samec – je velmi atraktivní a vzácnou trofejí.

S hodnocením trofejí bývaly potíže, protože nebylo možno se opřít o oficiální metodu v bodování. Teprve na druhé celostátní výstavě loveckých trofejí v Brně v roce 1971 byla poprvé použita oficiální metoda, a to metoda používaná v Severní Americe. Je dost složitá, vychází hlavně z obvodů a délek, je však objektivní.

Pomocí této metody byly v Brně v roce 1971 oceněny čtyři nejsilnější trofeje takto:

OKRES LOKALITA JMÉNO LOVCE ROK ULOVENÍ BODY
Příbram Voznice A. Weber 1960 310,40
Příbram Chouzava F. Krameš 1956 301,40
Příbram Svatá Anna K. Filla 1969 282,30
Příbram Kytín J. Strašil 1963 246,10

V současné době se projevují snahy soustředit chov jelenců viržinských do jedné lokality. Je to motivováno jednak obavou z motolice obrovské, jednak nutností věnovat této zvěři intenzivní chovatelskou péči. Obora zaměřená na speciální chov jelenců se má vybudovat na Dobříšsku, tedy přibližně v místech, kam byla tato zvěř poprvé vysazena.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one