Ahoj,

jmenuji se Lukáš VORÁČ,

datum narození 23.4.1995,



bydlím ve Vyškově u Brna,

mým koníčkem je rybaření,ježdění na kole, rugby a hlavně všechno co se přírody týče,

můj hudební styl vlastně moc ani není,poslouchám skoro úplně všechno až na dechovky teda,

nejradši mám segedínský guláš,

kamarádi mi říkají ori..tak to už by bylo asi všechno co byste o mě mohli vědět..
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 
 

Tvarové typy srnčích parůžků – mechanika růstu

Vytvořeno Pá 17. duben 2009, 18:33:04 CEST | Poslední změna Pá 17. duben 2009, 18:34:59 CEST
Růst srnčích parůžků je vyvoláván a řízen, právě tak jako růst jeleních parohů, hormonálními látkami produkovanými žlázami s vnitřní sekrecí. Růstové podněty vyprovokovává hormon somatotropin, který vzniká v předním laloku podvěsku mozkového (v hypofýze). Působí společně s pohlavním hormonem testosteronem, vytvářeným v tkáni pohlavních žláz srnců. Pohlavní hormon se uplatňuje jednak jako brzdící složka, která vyvažuje působení somatotropinu, jednak jako složka, která ovlivňuje vlastní proces růstu. Vykastrují-li se srnčata samčího pohlaví, paroží jim nevyroste. Vzájemné působení obou hormonů je stejné jako u jelenů, jenže probíhá v jiné době. Závisí to na době říje a na pohlavním cyklu obou druhů zvěře. Velká převaha v působení růstového hormonu v době od shození srnčích parůžků až do vyvrcholení jejich růstu je pak vystřídána převahou v působení brzdícího, pohlavního hormonu, jehož vlivem dochází k zastavení růstu, k ukončení zpevnění a k vytlučení parůžků. Vliv a účinek brzdícího hormonu je v časové relaci s pohlavní aktivitou jedince, která začíná zhruba od dubna, vrcholí v červenci a končí zhruba v říjnu. S ukončením pohlaví aktivity dochází ke shození parůžků a opět se uplatňuje vliv růstového hormonu. Tuto teorii o hormonálním řízení vývoje, růstu a shazování paroží potvrzuje výskyt tzv. parukářů. Jsou to poranění srnci nebo srnci s uměle přerušenou činností pohlavních žláz. Nasazují paroží, které je vytrvale v růstovém studiu, které není zpevňováno zavápňováním a které není shazováno. Dojde-li k porušení činnosti pohlavních žláz v době, kdy má srnec nasazené a vytlučené paroží, dochází rychle k jeho shození a k následnému vytvoření parukovitého paroží. Dojde-li k přerušení činnosti pohlavních žláz během růstu paroží, pokračuje růst bezprostředně již ve formě paruky. Je-li srnci s vytvořeným parukovým parožím aplikován pohlavní hormon, dojde vzápětí k přerušení růstu, k vytlučení a ke shození.

Po shození parůžku dochází v krátké době k růstu nového parůžku. Opět se nejdříve vytváří kruhový růstový zával. Ten rychle překryje pučnici obnaženou shozením, vytváří základy růží a pokračuje pak ve formě lodyh v dalším růstu. První růstový zával a z něho vyrůstající začátky lodyh mají v počáteční růstové fázi formu chrupavčité hmoty, nazývanou předkostní tkání. Ta se při růstu obalí kožovitým obalem, který se nazývá lýčí. Chrupavčitá hmota se postupně zpevňuje ukládáním minerálních látek a mění se v kost. Kožovité lýčí obaluje paroh po celou dobu jeho růstu a roste zároveň s ním. Lýčí chrání rostoucí paroh a hlavně rozvětvený systém tepen, které leží pod povrchem lýčí a dodávají rostoucímu parohu veškeré látky potřebné k růstu a zpevňování parohu. Hlavní systém tepen leží na obvodu a do vnitřku parohu zasahují je jemné tepénky a cévky. Nejvíce je jich právě v růstovém vrcholu, který je až do ukončení růstu nezpevněný, má charakter chrupavčité hmoty a je asi jeden centimetr vysoký. Paroh je vytvářen od základny k vrcholu a tímto směrem postupuje i zpevňování parohu minerálními látkami. Pomocí periferního krevního oběhu jsou růstové a zpevňovací látky dopravovány po obvodu rostoucího parohu na jeho vrchol a z něj do vnitřku parohu. Jakmile dostane paroh definitivní tvar, s malým zpožděním se ukončí jeho zpevnění a jeho proměna v kost, a to i všech výsad, rýh a perel. Konečným zpevněním se přeruší poslední zbytky vnějšího i vnitřního krevního oběhu a lýčí, které ztrácí svou funkci, začne odumírat a zasychat. Počne se odlupovat od kosti parohu a srnec se ho zbavuje odíráním paroží o keře, slabé kmínky nebo i o tvrdá stébla některých bylin. Říkáme, že srnec vytlouká. Lýčí se odlupuje od špiček směrem k růžím v podélných pruzích a srnec je většinou požírá. Čerstvě vytlučené paroží má barvu bílé kosti a tmavne teprve později. Tmavé zbarvení je – právě tak jako u jelena – výslednicí oxidačních procesů a vlivu rostlinných šťáv, které působí na povrch parohu při jeho vytloukání. Uplatňují se tu i zbytky kůry, lýka a pryskyřice rostlin, o které srnec vystrouhává.

Vystrouhané parůžky nosí srnci od jara do podzimu. Na podzim dochází vlivem hormonální činnosti opět k procesu shazování... Jako příprava na tento proces se nejdříve vytvoří v pučnici – a to o něco níže, než byla základna, na které došlo k ronění shazovaného parůžku – již popsaná demarkační štěrbina. Činností zvláštních buněk se zde odbourává tenká souvislá vrstvička kostní tkáně. Tím se postupně narušuje soudržnost parohu s kostí pučnice, až dojde konečně k odpadnutí parůžku, a to buď jeho vlastní váhou, anebo po nárazu. Shozený parůžek má vypouklou pečeť, která je vlastně částí původní pučnice. Původní výška pučnic se tím každým rokem o něco snižuje. Pučnice tedy s přibývajícím stářím zvěře ztrácí na výšce, ale zato nabývá na tloušťce. Mladší srnci shazují s parůžkem zpravidla i větší kousek pučnice. Jejich pečeť bývá vypouklejší než pečeť starší zvěře. Pečeť starších kusů je spíše rovná, někdy i málo vydutá. Srnčí shozy nacházíme méně často než jelení parohy, neboť snadno zapadnou do bohaté přízemní vegetace a ztratí se v ní. Kromě toho je drobní hlodavci mnohem rychleji zlikvidují než jelení či daňčí shozy. Kdysi se věřilo, že srnci ukrývají své shozy pod listí nebo zahrabávají, ale to je jenom pověra, na které není vůbec nic pravdivého.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one