Ahoj,

jmenuji se Lukáš VORÁČ,

datum narození 23.4.1995,



bydlím ve Vyškově u Brna,

mým koníčkem je rybaření,ježdění na kole, rugby a hlavně všechno co se přírody týče,

můj hudební styl vlastně moc ani není,poslouchám skoro úplně všechno až na dechovky teda,

nejradši mám segedínský guláš,

kamarádi mi říkají ori..tak to už by bylo asi všechno co byste o mě mohli vědět..
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 
 

Srnec obecný

Vytvořeno Pá 17. duben 2009, 18:37:29 CEST | Poslední změna Pá 17. duben 2009, 18:38:44 CEST
Srnčí zvěř je naší nejrozšířenější spárkatou zvěří. Vyskytuje se ve všech našich honitbách, alespoň jako zvěř přebíhavá. Jejím nejoblíbenějším stávaništěm jsou stále honitby s dlouhou hranicí tvořenou lesem a poli. Po zavedení velkoplošného hospodaření v zemědělství vznikla tzv. polní srnčí zvěř, žijící pouze v polích.

Srnčí je u nás původní zvěří. Podle naší oficiální zoologické systematiky patří srnec do řádu sudokopytníků, podřádu přežvýkavců, čeledi jelenovitých, podčeledi jelenů, rodu srnec, druhu srnec obecný. Kromě toho jsou uznávány dva poddruhy (někdy označované jako zeměpisné formy), a to srnec obecný západní, žijící na území Evropy, Malé Asie až po Zakavkazsko, a srnec obecný sibiřský, žijící na východ od Kaspického jezera a Uralu.

Hlavní oblastí rozšíření evropské srnčí zvěře je v současné době střední Evropa. Existence srnčí zvěře v Evropě je zajištěna i nadále, pouze v některých lokalitách na Balkáně a v Malé Asii jí hrozí vyhubení.

Vývoj stavů srnčí zvěře v českých zemích můžeme posoudit nejlépe na základě údajů o ročních odstřelech. Do roku 1929 se tyto odstřely pohybovaly řadově mezi 20 000 až 30 000 kusy ročně. Po roce 1930 se roční odstřel zvýšil na 40 až 50 tisíc kusů. Po válce zůstaly odstřely nějaký čas na předválečné výši a teprve v roce 1960 došlo k dalšímu podstatnému zvýšení ročních odstřelů. V posledních několika letech se podle statistických výkazů pohybovaly jarní kmenové stavy srnčí zvěře v českých zemích od 195 do 210 tisíc kusů. Je též zajímavé, že chov srnčí zvěře je v českých zemích převážně záležitostí mysliveckých sdružení, neboť obhospodařují podle údajů z roku 1969 přes 79% veškerých stavů. Nejvyšší stavy jsou v kraji Jihomoravské a pak v kraji Jihočeském a Severomoravském. Nejnižší stavy srnčí zvěře jsou v kraji Severočeském.

Na Slovensku je možno pozorovat neustálý vzestup jarních kmenových stavů od roku 1967. V roce 1972 dosáhly výše přes 79 000 kusů. Odpovídá to snaze rozšířit podstatně na Slovensku chov srnčí zvěře, neboť jsou tam pro to velmi vhodné podmínky. Roční odstřely na Slovensku se pohybují kolem 10 000 kusů.

Srnčí zvěř je nejmenším druhem jelenovitých žijících v Evropě.

Její běhy jsou dlouhé a velmi štíhlé, zadní běhy jsou zřetelně delší než přední, což umožňuje daleké i vysoké skoky. Hlava je poměrně krátká, kuželovitá, světla jsou velká a tmavá a slecha poměrně dlouhá. Srnci nosí na pučnicích rostoucích z čelní kosti poměrně nízké, málo členěné, ale tvarově velmi proměnlivé paroží. Natáhne-li a sklopí-li srnčí zvěř krk, má její tělo klínovitý tvar, umožňující rychlý běh. Tělo srnčí zvěře však není přizpůsobeno k vytrvalému běhu na velké vzdálenosti. Srnčí zvěř umí sice prudce a rychle odskočit velkými skoky, ale při pronásledování rychle ztrácí síly, takže ji psi snadno uštvou a strhnou. Srnčí zvěř se poměrně obtížně pohybuje v měkké půdě nebo v hlubokém sněhu, plave však dobře.

V letním období je tělo srnčí zvěře kryto kratší, přiléhavou, rezavě červenohnědou srstí. Vyskytují se též individuální barevné odstíny, jako plavožluté, zlatožluté, světle červené, tmavě červené až šedočervené. Někde se vyskytují strakaté populace srnčí zvěře, většinou černobílé (např. na Opočensku), a zcela vzácně černě nebo bíle zbarvená zvěř.

V zimním období je zbarvení srnčí zvěře méně výraznější, převládá hlavně šedohnědá barva, která může mít světle šedý až tmavě šedý tón. Zimní srst je delší, hustší a hrubší. Má sice poměrně málo podsady, zato je podstatně silnější než letní srst, takže vytváří velmi dobrý izolující obal těla.

Srst právě narozených drncat je hnědá až žlutohnědá, bohatě zdobená bílými až žlutobílými okrouhlými skvrnami. Skvrny začínají asi po jednom měsíci pozvolna mizet a asi ve dvou měsících se ztratí docela.

Srnčí zvěř mění dvakrát do roka svou srst; říkáme, že přebarvuje. Je to na jaře a na podzim, kdy línáním dochází k postupné výměně staré srsti za novou. Jarní přebarvování probíhá zhruba od dubna do června, podzimní v září a v první polovině října. Mladá zvěř přebarvuje dříve, starší později.

Srnčí zvěř žijící na severu a v nížinách bývá větší než srnčí z jihu a z míst ležících výše nad mořem. V Evropě mění velikost srnčí zvěř ještě od západu k východu. Průměrná délka těla (od větrníku až po konec páteře) evropské srnčí zvěře měří 110 cm, průměrná výška v kohoutku 72 cm. Nečas udává průměrnou délku těla u dospělého srnce z našich honiteb 125 až 135 cm, výšku v kohoutku 70 až 75 cm, váhu vyvrženého kusu s hlavou od 14 do 20 kg. Vyvržením ubude asi ¼ váhy kusu. Srny mají vážit o 5 až 10 procent méně.

Srnce z Bialověže váží po vyvržení 20 až 22 kg, srnci ze západní části SSSR 28 až 30 kg, a srnci ze Severního Švédska 25 až 35 kg.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one