Ahoj,

jmenuji se Lukáš VORÁČ,

datum narození 23.4.1995,



bydlím ve Vyškově u Brna,

mým koníčkem je rybaření,ježdění na kole, rugby a hlavně všechno co se přírody týče,

můj hudební styl vlastně moc ani není,poslouchám skoro úplně všechno až na dechovky teda,

nejradši mám segedínský guláš,

kamarádi mi říkají ori..tak to už by bylo asi všechno co byste o mě mohli vědět..
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 
 

Paroží a tvorba tlup

Vytvořeno So 18. duben 2009, 07:19:35 CEST | Poslední změna So 18. duben 2009, 07:21:04 CEST
Paroží daňčí zvěře, které nosí pouze samec, je vyhledávanou trofejí, zajímavou svou značnou variabilitou a lopatovitým rozšířením konců lodyh, lopatami.

Daňčí paroží vyrůstá z pučnice, která je součástí čelní kosti. U daňčích špičáků, tj. u daňků s prvním parožím, které nosí zhruba v druhém roce života, vytvářejí se nad pučnicemi v místech pozdějších růží boulovitá zesílení. Daňkům dalších věkových stupňů se tvoří růže pravidelně, právě tak jako očníky. Nadočníky se objevují jen velmi zřídka. Jsou většinou nevyvinuté nebo pouze naznačené. Další zcela pravidelnou výsadou je opěrák, neboli střední výsada. Nad opěrákem se zpravidla lodyhy lopatovitě rozšiřují. Chovatelsky žádoucí jsou široké, dlouhé a ucelené lopaty, s dlouhými a četnými prsty (krajkování). Nežádoucí jsou úzké, hluboce rozeklané, trojúhelníkovité lopaty, lopaty se špatným krajkováním apod. Perlení se objevuje častěji pouze na růžích a v jejich blízkosti, kdežto jinde jen vzácně.

Na průřezu lodyhy daňčího parohu je zřetelný vnější ohraničující pás, tvořený tvrdou světle zbarvenou kostí. Tento světlý vnější prstenec obklopuje mnohem tmavší kruhovou vrstvu, která je tvořena tkání prostoupenou barvou (krví), a proto tmavočerveně zabarvenou. Vnitřek lodyhy tvoří houbovitá kost.

Daňčí paroh se skládá asi z 10% vody, z 50% anorganické hmoty (popela) a ze 40% organické hmoty. Anorganická hmota se skládá zhruba z 43% fosforečnanu vápenatého; mimo to obsahuje asi 5% uhličitanu vápenatého a 2% uhličitan hořečnatého. Růst pučnic u koloucha samčího pohlaví končí zhruba v únoru druhého kalendářního roku, tj. asi v 8. měsíci života zvěře. Během února až v březnu vyrůstá první paroží, a to ve formě špicí. První paroží bývá vytlučeno zpravidla do poloviny srpna, shozeno zhruba ke konci dubna a během května. Vývoj druhého paroží končí závěru srpna a na začátku září a bývá v té době vytlučeno. V dalších věkových stupních jsou zachovány zhruba tyto časové hranice pro shazování, vývoj paroží a vytloukání: shazování duben až květen, doba vývoje květen až srpen, doba vytloukán srpen až začátek září. Platí, že čím je jedinec starší, tím dříve shazuje a také vytlouká. Doba shazování se posouvá s věkem stále více do dubna a doba vytloukání do konce srpna.

Po vytlučení krycího lýčí je paroží velmi světlé, postupem doby a vlivem vytloukání na různých keřích a stromech získává paroží svou konečnou barvu, a to světlehnědou až tmavohnědou.

Po shození parohu (je to stejný proces jako u jelení zvěře) začíná ihned růst nového paroží, a to opět ve formě kruhových závalů na obvodu pučnic. Asi po šesti dnech se závaly spojují a začíná růst nových lodyh.

Daněk kryje zvýšenou potřebu výživných a minerálních látek potřebných k růstu ke zpevnění parohu z běžně přijímané potravy. Daňčí trofeje jsou sice podstatně lehčí než paroží jelena (nejsilnější světové trofeje váží asi 5 kg a naše kapitální trofeje kolem 4 kg), ale i tak znamená růst nového paroží pro daňka značné zatížení organismu. Značnou výhodu proti jelenům mají daňci v tom, že nasazují zhruba o dva měsíce později, tj. většinou v době plné vegetace.

K tvorbě tlup daňčí zvěře:
s příchodem doby kladení zvěře odcházejí dospělé daněly z tup, v nichž žily, a vyhledávají místo pro kladení. Velmi často se takto chovají i danělky, daňčí čipelenky, které byly oplozené ve druhém roce svého života. Daněly jsou v tomto období velmi opatrné a plaché a žijí skrytým životem. Po vykladení, které probíhá většinou v červnu a při kterém zpravidla klade daněla dvě daňčata, zůstávají daněly v těsné blízkosti svých mláďat, většinou v dobrém krytu. Během doby kladení se potulují loňská daňčata, nyní již vlastně danělky a špičáci, v okolí. Špičáci vytvářejí malé skupinky, nebo se připojují k tlupám mladých daňků. Danělky zůstávají po několik týdnů v málo početných skupinách.

Daněla se objevuje s vykladeným kolouchem ž po delší době, někdy až po několika týdnech. Daňče je v té době schopno svou matku následovat. Daněla však zůstává s daňčetem ještě krátkou dobu sama. Až od poloviny července se daněly spojují do malých tlup, většinou se svými dvouletými dcerami, které také již vykladly, nebo s jinými danělami. Tyto tlupy se podstatně zvětšují teprve před obdobím říje. Občas se připojuje k mateřským tlupám i nějaký ten špičák. Daňčí zvěř má smysl pro rodinnou soudržnost. Projevuje se to např. tím, že jednotlivé rodiny zůstávají pohromadě i ve velkých tlupách, tvořených většinou třemi generacemi: matkami, loňskými dcerami a syny a letošními potomky. Týž obraz vídáme v zimním období, kdy se vytvářejí nejpočetnější tlupy z celého roku. Rodinná soudržnost má i své negativní stránky. Uhyne-li matka, těžko přijímá osiřelé daňče jiná tlupa.

Po říji se přidávají k tlupám holé zvěře špičáci a někdy i slabší vařečkáři. Mladí a středně staří daňci se sdružují do početnějších tlup, staří chodí ve společnosti dvou nebo tří vrstevníků. Nejstarší žijí většinou osaměle, hlavně v době nasazování paroží.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one